Parkur bývá poslední prověrkou uchazeče o jezdeckou licenci a stejně jako drezura i on vyžaduje trošku speciálnější výcvik - zde už je potřeba víc než jen "tahání" za otěže a přechody z jednotlivých chodů. Účastník zkoušek by měl zvládnout udržet stálou rovnováhu sebe i koně, vhodně navést koníka na překážku, s jakžtakž dobrým stylem ji překonat a hlavně pak mít koně neustále pod kontrolou. Žádné vyšší požadavky parkurek neklade, jezdec rozhodně nemusí být nijak příliš dokonalý skokan!

Co s sebou a na sebe:

V první řadě to asi bude nějaký ten šikovný koníček, který už nějaké ty zkušenosti se skákáním má, neštycuje a jezdec nad ním má kontrolu. Zde jsou již oproti drezuře povoleny ochranné pomůcky. Jezdec je stále v obleku pro celé zkoušky, jen bílé rukavice si už (konečně!) může svléknout. Užitečný je také chránič na tělo - stát se koneckonců může cokoli...

Technické parametry parkuru:

Na kolbišti:

Po najetí mezi překážky nezapomeňte hlavně rozhodčí pozdravit. Poté po daném signálu (zazvonění, pokyn komisařů) pěkně klidným cvalem vyrazíte, projedete startem, skočíte první skok... a hle - vždyť se přeci není čeho bát, jeli jste to už tolikrát! ;) V klusové fázi komisařům ukazujete, že koně zvládáte - neměl by naskočit do cvalu dříve, než přeskočíte malý křížek. Právě na tuto část byste se měli trochu víc zaměřit v tréninku. Po překonání poslední překážky ještě musíte projet cílem - tam je docela prudký obrat! Pamatujte, že rozhodčí nezajímá počet trestných bodů, chyb, vybočení atd. (zkoušky se vůbec nehodnotí dle jezdeckých pravidel). Jde hlavně o váš styl. I po pádu je někdy možné licku získat! ;)

Na co si dát obecně pozor: